Vánoce a dodržování tradic

Vánoce jsou významně spjaty s dodržováním zvyků a tradic. Některé z nich se dodržují dosud, jiné už dávno ztratily na větším významu, některé se naopak do našich vánočních příbytků zase vracejí. Ať už je u vás železným zvykem pečení cukroví, zpívání koled či půlnoční mše, každá tradice má své kouzlo. Pojďme se společně podívat na několik známých zvyků, se kterými se v českých rodinách setkáte nejčastěji.

VÁNOČNÍ STROMEČEK
Co rozhodně nesmí o Vánocích chybět je s láskou ozdobený vánoční stromek. Podle tradice se zdobí až na Štědrý den a jako poslední se na jeho špičku umisťuje hvězda.

Ačkoliv se spousta lidí domnívá, že stromek představuje tradici s hlubokými kořeny v naší historii, opak je pravdou. V českých zemích se vánoční stromeček poprvé objevil počátkem 19. století. Zásluhy na tom má bývalý německý ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Jako první v Praze překvapil své přátele na Vánoce 1812 nazdobeným stromečkem, postaveným v jeho libeňském zámečku Šilboch. Vzbudil velkou pozornost a pověst o něm se rozeběhla celou Prahou. Již příští rok se objevil v mnoha měšťanských domácnostech. Do té doby se Vánoce slavily u jesliček nebo betlémů.

Dříve se na výzdobu stromku používaly perníčky, jablka, ořechy, sušené ovoce a slaměné ozdoby.

KAPR A JEHO ŠUPINY
Věděli jste, že dnes už tradiční kapr je součástí štědrovečerní večeře teprve chvíli? Vánoční menu našich předků se skládalo především z luštěnin, jako je například hrách, čočka, kukuřičná kaše, houbová omáčka nebo také sušené ovoce. Pouze bohaté měšťanské rodiny mohly do svého vánočního jídelníčku zařadit ryby. Avšak po 2. světové válce se kapr začal objevovat na štědrovečerních stolech každé rodiny a stal se tak nepostradatelnou součástí Vánoc.

Schovávání kapřích šupin pod sváteční talíř vám má zajistit dostatek peněz v příštím roce. Stejného efektu má docílit vložení kapří šupiny do peněženky.

JMELÍ
Jmelí patří mezi nejstarší vánoční tradice. Jeho zelené, postříbřené či pozlacené snítky se nejčastěji připevňují na lustr, případně nad dveře a na obruby. Zavěšené jmelí prý totiž přináší štěstí a chrání před nemocemi. Podle pověry má také každý muž právo pod jmelím políbit jakoukoli dívku či ženu. To vše ale platí v případech, je-li darované.

ROZKVETLÁ BARBORKA
4. prosince, na svátek Barbory, se do vázy nařezávají větvičky třešně. Tento zvyk má dvě interpretace. Pokud větvičky rozkvetou do Štědrého dne, nezadaným dívkám přinesou předzvěst brzké svatby. Druhá verze praví, že kolikátý den po uříznutí větvička vykvetla, tolikátý měsíc následujícího roku by měl být pro majitele šťastným.

HÁZENÍ STŘEVÍCE, KLEPÁNÍ NA KURNÍK A TŘESENÍ STROMKEM
Pokud chce nezadaná dívka vědět, zda se brzy vdá, Štědrý večer k tomu nabízí spoustu příležitostí. Jednou z nejznámějších vánočních praktik je házení střevícem. Svobodná dívka si po štědrovečerní večeři stoupne zády ke dveřím, vezme pantofel či jinou botu a pravou rukou ji hodí za sebe. Špička boty u dveří znamená svatbu a odchod z domu, špička do místnosti znamená ještě jeden rok doma.

Dříve nezadané dívky věřily i dalším pověrám - střevícem klepaly třeba na kurník. Ozvala-li se slepice, dívka zůstala ještě svobodná. Pokud ale kohout, brzy se měla vdát.

Na vesnicích dívky také venku třásly mladou jabloní nebo zlatým deštěm. Z míst, odkud se pak ozvalo první zaštěkání psa, měl přijít ženich.

Jestliže už dívka nějaké nápadníky měla, mohla zjistit, kterého si vybrat pomocí zápalek. Do jablka zapíchla tři zápalky a každá z nich symbolizovala jednoho nápadníka. Poté všechny zápalky současně zapálila a ta, která hořela nejdéle, představovala muže, za něhož se měla provdat.  

ROZKRAJOVÁNÍ JABLKA
Další oblíbenou tradicí je rozkrajování jablíčka. Jablko se rozkrajuje napříč po štědrovečerní večeři. Pokud po rozkrojení naleznete ve středu jablka hvězdičku a zdravá jadérka, můžete si oddechnout – čeká vás štěstí a zdraví po celý další rok. Pokud je jádřinec červavý, naznačuje možnost nemoci a horšího osudu. Ale byť tahle tradice zní celkem děsivě, dá se obejít výběrem zdravého jablka.

Ke stejným „věštícím“ účelům se dříve hojně využívaly i vlašské ořechy. Čtyři zdravá jádra ze čtyřech ořechů znamenají zdraví po celý rok, s každým vyschlým nebo zplesnivělým jádrem se tato domněnka snižuje. I zde se ale dá předpověď trochu ošidit správným výběrem ořechů.

POUŠTĚNÍ LODIČEK
Chcete vědět, zda vás v příštím roce čeká něco nového? Přesně tuhle otázku vám o Vánocích zodpoví pouštění ořechových lodiček. Do vyprázdněných skořápek vlašských ořechů se připevní maličká svíčka (nejsnáze pomocí nakapaného vosku) a poté se vypustí do nádoby s vodou (vana, větší mísa, lavor…). Když lodička vydrží dlouho plout nebo dopluje na druhou stranu nádoby, čeká vás šťastný život a splněná přání. Jestliže lodička pluje daleko od ostatních ke středu nádoby, vydáte se do světa. Když zůstala u břehu, příští rok by mělo zůstat vše při starém. Špatným znamením je, když svíčka zhasne nebo se lodička překlopí.

LITÍ OLOVA
Ještě na začátku 20. století patřilo vánoční lití olova k nepostradatelným zvykům každé domácnosti. Bohužel během obou světových válek se staly materiály k lidí poměrně nedostatkovým zbožím, a tak tento zvyk pomalu upadal v zapomnění.

V posledních letech se zvyk ale vrací a na internetu a v knihkupectvích jsou k dostání jednoduché sady na lití olova. Co už si musíte zaštítit sami je sporák a hrnec se studenou vodou. Nad plamenem se roztaví kousek olova a poté se vlije do misky s vodou. Jakmile ztuhne, hádá se, co dotyčného čeká v příštím roce.

ZLATÉ PRASÁTKO
I přes všechno to cukroví a plné ledničky se na Štědrý den dodržuje půst. Odměnou za to bychom měli vidět zlaté prasátko, které nám zaručí bohatý další rok. A i když ho asi nikdo nikdy neviděl, rodiče často dětem za odměnu držení půstu ukazují zlaté prasátko jako odraz zrcátka na zdi.

ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘE
Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda. Na stole se dnes již tradičně objevuje rybí polévka a bramborový salát s kaprem. V některých rodinách se stále dodržují tradice sudého počtu strávníků u stolu a jedno prostřené místo navíc. V případě lichého počtu by se podle pověry mohlo v příštím roce vloudit do domu neštěstí. Samozřejmostí je žádné vstávání od stolu, dokud všichni nedojedí.

JEŽÍŠEK
Hlavní symbol českých a slovenských Vánoc. Podle tradice rozdává dárky, které nechává pod vánočním stromečkem. Křesťanské tradice hovoří o tom, že Ježíšek nosí dárky skrze poselství našemu srdci, které v nás vyvolává touhu potěšit naše blízké a prožít s nimi krásné chvíle vánoční radosti.

KDO DÁVÁ DÁRKY VE SVĚTĚ?
Ježíšek nenaděluje jen v Čechách a na Slovensku, ale i v dalších evropských zemích – ve Slovinsku, Srbsku, Chorvatsku, Švýcarsku, Rakousku, Maďarsku, Lichtenštejnsku, severní Itálii a v jižní části Německa. V Rusku se děti těší na Dědu Mráze, ve Finsku na Joulupukkiho, ve Švédsku Jultomtena (Vánoční muž), v Norsku na dědečka Julenissena. V Řecku obdarovává svatý Basil na Nový rok, v Itálii naděluje Babbo Natale, v Turecku Noel Baba a v Polsku svatý Mikolaj. Od svatého Mikuláše jsou odvozeny také postavy v dalších zemích. Patří sem například angloamerický Santa Claus, francouzský Père Noël, irský a portugalský Father Christmas (Otec Vánoc), nizozemský Sinterklaas či německý Weihnachtsmann.